Sedím u televize a cpu se křupkama. Arašídový křupky! Bože, kdo tohle vynalezl?! Babička nese chlebíčky, snaží se je dát na stůl, který se prolamuje pod tíhou dalších dobrot. Jsem děsně přejedená.
STŘIH – KLAPKA – DALŚÍ SCÉNA
Jdeme zasněženou ulicí našeho města směr náš domov. Já, babička, děda a brácha. Děda nese 2 velké tašky. Sníh poletuje tmou a se světlem lamp vytváří nádhernou atmosféru. Plná očekávání. Těším se. Je mi trochu těžko od žaludku. Procházka mi dělá dobře.
STŘIH – KLAPKA – DALŚÍ SCÉNA
Vcházím do kuchyně, která se proměnila v ten nejnádhernější raut. Královští kuchaři by zbledli závistí, kdyby nedejbože šli právě kolem. Nemůžu se dočkat, až si sednem a budeme jíst. Je nás tu tolik. Máma ještě nemá svoje šaty. Ty vánoční. Který si bere každý rok jen na tuhle večeři.
STŘIH – KLAPKA – DALŚÍ SCÉNA
Jdu se vyčůrat a zaběhnu na chvíli do svého pokoje. Všechno je nějak jiné. Jehličnaté ozdůbky jsou málem i na toaleťáku. Čistota a lesk bije do očí. Ze všech tmavých koutů. Je mi zima.
STŘIH – KLAPKA – DALŚÍ SCÉNA
No konečně!!! Usedáme všichni ke stolu. To už je tady táta. Začal řídit zábavu prvním přípitkem. To divné napětí je pryč. Dospělí začínají mluvit. Máma má krůpěj potu na čele a zapomněla si zavázat mašli na šatech. S tou mašlí to přehnala. Docela mi to vadí. To by na vánoce neměla.
STŘIH – KLAPKA – DALŚÍ SCÉNA
Přichází teta a ptá se mě: „Ty ještě nemáš jmelí? A proč?“ Jsem překvapená. Nemám. Nevěděla jsem, že jmelí musí být. „Tak já ti dám, náhodou jsem koupila jedno navíc.“ Zachraňuje vánoce u nás o 20 let později. Moje první vánoce jen s mužem a dětmi.
STŘIH – KLAPKA – DALŚÍ SCÉNA
Ležím v posteli a nic po sobě nechci. Mám jen jedno přání. Aby tu byli ti, které mám ráda. Přála bych si, aby přišla máma a jen tak si sedla a byla se mnou. Nebo táta. Nebo brácha. Nebo ségra. Jsou tu jen moje děti a ptají se: „Mami, a kdy bude stromeček? Už bychom ho dávno měli mít!“
Který nárok pustíte letos k ledu?
