Byl únor a já na jeho konci měla narozeniny. Opravdu jsem nechtěla nic jiného. Stála za tím touha vrátit se na chvíli do táborových lét. Do chvil, kdy jsem dostávala dopisy, kdy jsem dopisy psala a hlavně ČETLA. To byl pro mě moment vzrušení s téměř magickou atmosférou. Zastavení se.
Akce:
💌 Oslovila jsem své nejbližší přátele a rodinu s prosbou o dopis k narozeninám.
💌 Chtěla jsem číst, na jaké společné zážitky se mnou nejraději vzpomínají.
💌 Moc dobře si uvědomuju, že napsat dopis je dost „náročný“ dárek.
Stojí pár korun, ale jeho hodnota je v podstatě nevyčíslitelná.
Výsledek:
💌 Ten pocit, kdy nacházíte ve schránce dopis a těšíte se, až ho otevřete a budete číst…
💌 Přišlo mi jich osm. Jsou v nich příběhy z mého vlastního života.
💌 Spousta, i zapomenutých vzpomínek, viděných z pohledu toho druhého.
💌 Spousta slz, od smíchu i od dojetí.
💌 A můžu to mít kdykoliv znova. Prostě je čtu, kdykoliv to na mě přijde.
A pokud inspiruji k tomu, říkat si jednoduše o to, co si opravdu přejete, bude mi nesmírným potěšením.
Nic jiného jsem tím teď před vánoci ani nemyslela.
